Charakteristika: Pupalka dvouletá (Oenothera biennis) je rostlina pocházející ze Severní a Jižní Ameriky, která roste také v celé Evropě a částech Asie. Má žluté květy, které se otevírají při západu slunce a zavírají během dne. Olej ze semen obsahuje omega-6 mastné kyseliny, včetně kyseliny linolové (L) a gama-linolenové (GL). Esenciální mastné kyseliny jsou důležité buněčné strukturní prvky a slouží také jako prekurzory prostaglandinů (lokální hormony, podílející se na mnoha funkcích). Tělo si je neumí vyrobit, a proto musí být dodávány stravou v relativně velkém množství. Domorodí Američané z pupalky vyráběli obklady na pohmožděniny a rány a šťávu z jejích stonků a listů používali jako lokální léky na kožní záněty. Listy byly užívány perorálně při gastrointestinálních potížích a bolestech v krku. V 17. století se pupalkový olej stal oblíbeným lidovým lékem v Evropě, kde byl známý jako „královský všelék“. Dnes jsou doplňky stravy s pupalkovým olejem propagovány pro léčbu atopické dermatitidy, revmatoidní artritidy, premenstruačního syndromu, bolesti prsou, symptomů menopauzy a dalších stavů. Pupalkový olej může být také součástí produktů, které se aplikují na pokožku.

Používaná část: Olej ze semen, extrakt z celé rostliny.

Obsahové látky: Semena obsahují 14 % oleje, který může obsahovat 50‒70 % kyseliny linolové a 7‒10 % gama-linolenové. Rozsáhlé křížení však vytvořilo komerční odrůdu, která konzistentně poskytuje olej se 72 % kyseliny L a 9 % GL. Nalezena byla také kyselina 6,9,12-oktadekatrienová, malá množství kyseliny olejové, palmitové a stearové, steroidy: kampesterol a beta-sitosterol. V ostatních částech rostliny byly analyzovány slizy a taniny. Společnými složkami všech částí rostliny jsou mastné kyseliny, fenolové kyseliny a flavonoidy.

Doplňky stravy: Většina rostlinných částí je jedlá a jejich chuť je jemná. Kořeny lze jíst syrové nebo vařené jako brambory. Listy lze konzumovat syrové v salátech nebo vařené jako špenát, v polévkách a lze z nich připravit i čaj. Kvetoucí stonky se mohou konzumovat syrové nebo smažené. Poupata jsou považována za pochoutku a lze je sklízet od června do října. Pupalkový olej extrahovaný z rostlinných semen se obvykle prodává v kapslích. Doplněk obsahuje kyselinu L a GL.

Účinek: Důkazy naznačují, že pupalkový olej může být účinný při léčbě revmatoidní artritidy, kožních reakcí v místě vpichu injekce a diabetické neuropatie, ale chybí důkazy k podpoře jeho účinnosti v léčbě atopického ekzému/dermatitidy, menopauzálních vazomotorických příznaků (návaly v přechodu), mastalgie (bolesti prsou) nebo roztroušené sklerózy. V jedné ze studií pupalkový olej v kombinaci s vitamínem D zlepšil glykemický a lipidový profil u žen s těhotenskou cukrovkou. Kmeny Anishinaabe vaří celou rostlinu a zejména listy jako čaj, který používají jako energetický stimulant a pro usnadnění hubnutí. Tyto kmeny používají i kořeny jako obklad k léčbě kožních vředů.

Doporučená denní dávka: Pupalkový olej byl v klinických studiích podáván perorálně v dávkách mezi 1 a 8 g/den u dospělých a 2 a 4 g/den u dětí. Typický obsah GL v oleji je 8‒10 %. Jako doplněk výživy je maximální doporučená denní dávka pupalkového oleje přibližně 4 g s obsahem 300‒360 mg GL.

Nežádoucí účinky: Pupalkový olej je obecně dobře snášen. Nejčastějšími vedlejšími účinky jsou dočasné gastrointestinální příznaky, jako je bolest břicha, pocit plnosti nebo nevolnost.

Interakce: Pupalka dvouletá může snížit účinek lithia (léku k terapii bipolární afektivní choroby). A naopak může zvýšit účinek lopinaviru (léku k terapii HIV).

Těhotenství: Pro nedostatek informací se užívání nedoporučuje.

Kojení: Pro nedostatek informací se užívání nedoporučuje, i když jsou kyseliny L a GL normálně přítomny v mateřském mléce.

Upozornění: Neužívejte pupalku, pokud máte poruchu krvácení, protože její perorální užívání může zvýšit riziko krvácení. Pokud plánujete operaci, přestaňte užívat pupalku dva týdny předem. Užívání se také nedoporučuje u pacientů s epilepsií nebo schizofrenií, protože se může zvýšit riziko záchvatů.

Toxicita: Nebyla hlášena žádná toxicita, karcinogenita nebo teratogenita.