Synonymum: magnesium

Charakteristika: Hořčík, hojně se vyskytující minerál v těle, je přirozeně přítomen v mnoha potravinách, je dostupný jako doplněk stravy anebo ve formě léků (jako jsou antacida a laxativa). Je potřebný pro celkové fyzické zdraví, protože podporuje funkce buněk v celém těle. Hořčík je kofaktor ve více než 300 enzymových systémech, které regulují různé biochemické reakce v těle (např. syntézu proteinů), svalové a nervové funkce, kontrolují glukózu v krvi a regulují krevní tlak. Jako kofaktor četných enzymatických reakcí plní hořčík různé intracelulární (vnitrobuněčné) fyziologické funkce. Nerovnováha stavu hořčíku, primárně hypomagnezémie, která je pozorována častěji než hypermagnezémie, tedy může vést k nežádoucím neuromuskulárním, srdečním nebo nervovým poruchám. Hořčík také hraje roli v aktivním transportu iontů vápníku a draslíku přes buněčné membrány, což je proces, který je důležitý pro vedení nervových impulsů, svalovou kontrakci a normální srdeční rytmus. V neposlední řadě je hořčík nezbytný pro výrobu energie, pro syntézu DNA, RNA a antioxidantu glutathionu. V těle dospělého člověka je obsaženo přibližně 25 g hořčíku, přičemž 50‒60 % je přítomno v kostech a zbytek v měkkých tkáních.

Absorpce: Vstřebáno je přibližně 30‒40 % hořčíku přijatého v potravě. Absorpce hořčíku z různých druhů doplňků stravy se liší. Přibližně 24–76 % požitého hořčíku je absorbováno v gastrointestinálním traktu, primárně pasivní paracelulární absorpcí v tenkém střevě.

Doplňky stravy: Formy hořčíku, které se dobře rozpouštějí v kapalině, jsou ve střevě lépe absorbovány než méně rozpustné formy. Tedy hořčík ve formě aspartátu, citrátu, laktátu a chloridu se vstřebává úplněji a je biologicky dostupnější než oxid hořečnatý a síran hořečnatý. Velmi vysoké dávky zinku z doplňků stravy (142 mg/den) mohou narušit vstřebávání hořčíku a narušit tak rovnováhu hořčíku v těle.

Přirozené zdroje: Dobrým zdrojem hořčíku je zelená listová zelenina díky obsahu chlorofylu (špenát), luštěniny, ořechy, semena a celozrnné výrobky. Obecně platí, že potraviny obsahující vlákninu poskytují hořčík. Výborným zdrojem je i hořká čokoláda. Hořčík se také přidává do některých snídaňových cereálií a jiných obohacených potravin. Bohužel, některé typy zpracování potravin, jako je rafinace obilí způsoby, které odstraňují klíčky a otruby bohaté na živiny, podstatně snižují obsah hořčíku. Zdrojem hořčíku mohou být také vodovodní, minerální a balené vody, v kterých se množství hořčíku liší podle zdroje a značky (v rozmezí od 1 mg/l do více než 120 mg/l).

Účinek: Hořčík je složkou některých laxativ a léků k terapii pálení žáhy a žaludeční nevolnosti. Nízký příjem hořčíku vyvolává změny v biochemických drahách, které mohou časem zvýšit riziko u různých onemocnění. Hořčík se doporučuje v terapii hypertenze a kardiovaskulárních onemocnění, diabetu 2. typu, osteoporózy a migrén. Magnesium sulfát je indikován pro terapii preeklampsie.

Nedostatek: Symptomatický nedostatek hořčíku v důsledku nízkého příjmu v potravě u jinak zdravých lidí není častý, protože ledviny omezují vylučování tohoto minerálu močí. Avšak nízký příjem nebo nadměrné ztráty hořčíku v důsledku určitých zdravotních stavů, chronického alkoholismu a/nebo užívání určitých léků mohou vést k nedostatku hořčíku. Mezi časné příznaky nedostatku hořčíku patří ztráta chuti k jídlu, nevolnost, zvracení, únava a slabost. Jak se nedostatek hořčíku zhoršuje, může se objevit necitlivost, brnění, svalové kontrakce a křeče, záchvaty, změny osobnosti a abnormální srdeční rytmy. Těžký nedostatek hořčíku může vést k hypokalcemii nebo hypokalémii (nízké hladiny vápníku v séru, resp. draslíku), protože je narušena minerální homeostáza. Chronický průjem a malabsorpce tuku v důsledku Crohnovy choroby, celiakie a enteritidy mohou časem způsobit nedostatek hořčíku. Resekce nebo bypass tenkého střeva, zejména ilea, také vede k malabsorpci a ztrátě hořčíku. U lidí s inzulinovou rezistencí a/nebo diabetem 2. typu se může objevit deficit hořčíku a zvýšené vylučování hořčíku močí. Nedostatek hořčíku je častý u lidí s chronickým alkoholismem a starších dospělých, u kterých s věkem klesá absorpce hořčíku ze střeva a vylučování hořčíku ledvinami se zvyšuje. Starší dospělí mají také větší pravděpodobnost, že budou mít chronická onemocnění nebo budou užívat léky, které mění stav hořčíku, což může zvýšit riziko vyčerpání hořčíku.

Doporučená denní dávka: dospělý: 420 mg pro muže, 320 mg pro ženu (360 mg v těhotenství, 320 mg při kojení).

Nežádoucí účinky: Příliš mnoho hořčíku z potravy nepředstavuje u zdravých jedinců zdravotní riziko, protože ledviny vylučují nadměrné množství močí. Vysoké dávky hořčíku z doplňků stravy nebo léků však často vedou k průjmům, které mohou být doprovázeny nevolností a křečemi břicha. Nejčastěji uváděné formy hořčíku, které způsobují průjem, zahrnují uhličitan, chlorid, glukonát a oxid hořečnatý. Průjem a projímavé účinky hořečnatých solí jsou způsobeny osmotickou aktivitou neabsorbovaných solí ve střevě a stimulací motility (pohybu) trávicího traktu.

Interakce: Doplňky stravy nebo léky bohaté na hořčík mohou snížit absorpci perorálních bisfosfonátů, jako je alendronát, který se používá k léčbě osteoporózy (odstup nejméně 2 hodiny). Hořčík může tvořit nerozpustné komplexy s tetracykliny (doxycyklin), stejně jako s chinolonovými antibiotiky, jako je ciprofloxacin a levofloxacin. Tato antibiotika by se měla užívat alespoň 2 hodiny před nebo 4–6 hodin po přípravku obsahujícímu hořčík. Chronická léčba kličkovými diuretiky, jako je furosemid, a thiazidovými diuretiky, jako je hydrochlorothiazid, může zvýšit ztrátu hořčíku v moči. Naproti tomu draslík šetřící diuretika, jako je amilorid a spironolakton, snižují vylučování hořčíku. Inhibitory protonové pumpy (k léčbě překyselení žaludku), jako je esomeprazol a lansoprazol, mohou při dlouhodobém užívání (typicky déle než rok) způsobit hypomagnezémii.

Těhotenství: V obvyklých dávkách bezpečný.

Kojení: V obvyklých dávkách bezpečný.

Upozornění: Ledviny jsou zodpovědné za vylučování hořčíku z těla. Pokud trpíte jejich nedostatečnou funkcí nebo potřebujete dialýzu, konzultujte s lékařem i doporučené dávkování hořčíku, protože může být toxické.

Toxicita: Velmi vysoké dávky projímadel a antacid obsahujících hořčík (obvykle poskytujících více než 5 000 mg hořčíku/den) byly toxické. Příznaky toxicity hořčíku mohou zahrnovat hypotenzi, nevolnost, zvracení, zčervenání obličeje, zadržování moči, ileus, svalovou slabost, potíže s dýcháním, nepravidelný srdeční tep a srdeční zástavu. Riziko toxicity hořčíku se zvyšuje s poruchou funkce ledvin nebo selháním ledvin, protože schopnost odstraňovat přebytečný hořčík je snížena nebo ztracena.