Selen

Charakteristika: Selen je stopový prvek, který se přirozeně vyskytuje v mnoha potravinách a je dostupný jako doplněk stravy. Selen, který je nutričně nezbytný pro člověka, je složkou více než dvou desítek selenoproteinů, které hrají zásadní roli v reprodukci (rozmnožování), metabolismu hormonů štítné žlázy, syntéze DNA a ochraně před oxidačním poškozením a infekcí. Selen existuje ve dvou formách: anorganické (selenan a seleničitan) a organické (selenomethionin a selenocystein). Obě formy mohou být dobrým potravinovým zdrojem selenu. Půdy obsahují anorganické selenity a selenany, které rostliny akumulují a přeměňují na organické formy, většinou selenocystein a selenomethionin. Ve zvířecích a lidských tkáních je většina selenu vázána na proteiny. Kosterní svalstvo je hlavním místem ukládání selenu, tvoří přibližně 28‒46 % celkového množství selenu.

Absorpce: Selen se snadno vstřebává, zejména ve dvanáctníku a také ve slepém a tlustém střevě. Vitamíny A, E a C mohou ovlivňovat vstřebávání selenu. Selen vstupuje do těla ve dvou hlavních formách: Se-methionin, který pochází z rostlin, a Se-cystein, který se získává hlavně ze živočišných selenoproteinů.

Doplňky stravy: Selen je dostupný v multivitaminových/multiminerálních doplňcích a také jako samostatný doplněk. Často se vyskytuje ve formě selenomethioninu nebo selenem obohacených kvasinek (pěstovaných v médiu s vysokým obsahem selenu) nebo jako seleničitan sodný nebo selenan sodný. Lidské tělo absorbuje více než 90 % selenomethioninu, ale pouze asi 50 % selenu ze seleničitanu.

Přirozené zdroje: Nejbohatším zdrojem selenu jsou para ořechy, mořské plody a vnitřnosti. Mezi další zdroje patří maso, obiloviny, pivovarské kvasnice, česnek a mléčné výrobky. Množství selenu v daném typu potravin rostlinného původu závisí na množství selenu v půdě a několika dalších faktorech, jako je pH půdy, množství organické hmoty v půdě a zda je selen ve formě, která je přístupná rostlině. Obsah selenu v půdě ovlivňuje množství selenu v rostlinách, které zvířata jedí, takže množství selenu v živočišných produktech se také liší. Koncentrace selenu v půdě má však menší vliv na hladiny selenu v živočišných produktech než v potravinách rostlinného původu, protože zvířata udržují předvídatelné koncentrace selenu v tkáních prostřednictvím homeostatických mechanismů. Kromě toho obsahují krmiva pro hospodářská zvířata specifikované množství selenu.

Účinek: Adekvátní příjem selenu, a v některých případech suplementace, může snížit riziko vzniku některých druhů rakoviny a srdečních onemocnění a pomoci zlepšit řadu onemocnění, jako je revmatoidní artritida, astma, autoimunitní tyreoiditida, mužská neplodnost, deprese a úzkost.

Nedostatek: Nedostatek selenu je velmi vzácný, ale může způsobit biochemické změny, které mohou vést u lidí s nadměrným stresem k rozvoji určitých onemocnění. Nedostatek selenu je také spojován s mužskou neplodností. Velmi nízké koncentrace selenu jsou spojeny se ztrátou imunitních funkcí, zvýšeným rizikem rakoviny, horší prognózou u HIV infekce a AIDS, větším výskytem deprese, úzkosti, zmatenosti, astmatem, atopií a narušeným metabolismem hormonů štítné žlázy (zejména je-li přítomen i nedostatek jódu).

Doporučená denní dávka: dospělý: 55 µg pro muže, 55 µg pro ženu (60 µg v těhotenství, 70 µg při kojení).

Nežádoucí účinky: Nevolnost, zvracení, změny nehtů, podrážděnost a únava.

Interakce: Cisplatina, chemoterapeutická látka, používaná k léčbě rakoviny může snížit hladiny selenu ve vlasech a séru. Selen snižuje toxicitu těžkých kovů jako např. rtuti, olova, arsenu, stříbra a kadmia, protože tvoří inertní komplexy.

Těhotenství: v obvyklých dávkách bezpečný.

Kojení: v obvyklých dávkách bezpečný.

Toxicita: Chronicky vysoký příjem (>1000 µg/den) organických a anorganických forem selenu má podobné účinky. Prvními indikátory nadměrného příjmu jsou česnekový zápach v dechu a kovová chuť v ústech. Nejčastějšími klinickými příznaky chronicky vysokého příjmu selenu neboli selenózy jsou vypadávání nebo lámavost vlasů a nehtů. Mezi další příznaky patří nevolnost, průjem, kožní vyrážky, skvrnité zuby, únava, podrážděnost a abnormality nervového systému. Jak již bylo zmíněno dříve, para ořechy obsahují velmi vysoké množství selenu (68–91 µg na ořech) a při pravidelné konzumaci mohou způsobit intoxikaci selenem.